Pandemie zabrzdila před dvěma lety projekt Etnikana – Hudba je řeč, které rozumíme všichni. Na školách se chystal workshop s hudebníkem Mariánem Čekovským a kapelou Lomnické Čháve o rasismu, xenofobii, generační chudobě. Organizátoři zkoušejí projekt, který pulzuje temperamentem, přesunout alespoň do on-line prostoru.
O výzvách tohoto nápadu jsme si popovídali s filmovým producentem a „bílým gadžovským“ manažerem romské kapely Tomášem Slebodníkem.
Jaký je cíl projektu?
Atraktivní a inovativní formou propojit svět většiny a menšiny. Připravujeme interaktivní on-line diskusi, která bude vzdělávat a zároveň bude obohacena o zábavu a hudbu. On-line akce je určeno pro děti na základních školách. Zejména pro děti, které pocházejí z marginalizovaného, sociálně znevýhodněného prostředí.
Jaké téma otevřete?
Generační chudobu, se kterou se v mnoha romských komunitách setkáváme. Prostředí, do kterého se rodí děti, ve kterém dospívají, a ve kterém formují své postoje a myšlenky. Rádi bychom dali hlas dětem pocházejícím z generační chudoby, posmělili je a dali prostor podělit se o svůj pohled na svůj svět, život a očekávání. Dát dětem prostor a nástroje, aby mohly být aktivní součástí, ne jen pasivním objektem přetřásaných témat. Máme naději, že děti mají být součástí naší snahy v boji proti předsudkům a je nezbytné je aktivně zapojovat do dění. Je to pokus našeho občanského sdružení otevřít pravdivě toto téma a snaha o podporu při řešení nejpalčivějších problémů.
Z těžce zkoušené komunity pochází i kapela Lomnické Čháve. V osadě měli jeden vodovodní kohoutek pro 2 300 lidí, k pití, vaření, mytí. Stále je to tak?
Přibylo asi sedm domů, které se před Vánocemi připojily na kanalizaci a vodu, těmto rodinám se nějak podařilo odkoupit pozemky, včetně dvou členů kapely – Milana a Nikolase. Ale je toho velmi málo. V projektu vystoupí s Mariánem Čekovským a právě tímto spojením chceme demonstrovat, že různorodost se umí vzájemně ovlivnit, umí vedle sebe, ale hlavně spolu dobře fungovat.
Zkusím to vysvětlit na mé osobní zkušenosti. V minulosti jsme se ucházeli o podporu na výrobu CD pro kapelu Lomnické Čháve. Zamrazilo mě, když jsem četl hodnocení, ve kterém stálo: Budujeme ve společnosti mýtus, že Romové neumějí dělat nic jiného, než fidlikat na houslech. Toto bych rozměnil na drobné. Podle mě je společnost povinna podporovat volnočasové aktivity, a to zejména v marginalizovaných komunitách, kde čelíme generační chudobě. S těmito lidmi je nezbytné pracovat, vzdělávat je, vysvětlovat principy fungování mimo jejich zažité stereotypy a pravidla.
Co konkrétně máte na mysli?
Vezměme si příbytek, který tvoří jedna místnost. Ta slouží jako kuchyň, obývací pokoj a ložnice zároveň, ve které žije rodičovský pár a děti. Co má prioritu? Myslíte, že vzdělávání? Dnešní romská mládež a dorost chce být jiná a chce žít jiný život než jejich rodiče. Proto mnoho volného času tráví mimo obydlí, ale málokdy mimo rodné osady. Ti tvořivější vezmou do ruky hudební nástroj a zkoušejí, vymýšlejí, přenášejí mezigeneračně to, co jim rodiče a předkové vzkázali. Sednou na práh svého domu, vezmou saxofon a hrají, přidají se další. Hudbou se dostávají do světa, ve kterém neexistuje křivda, chudoba. Na straně druhé je naše extrémně polarizovaná společnost, kde každý žije jen pro svou přítomnost a blízkou budoucnost. Ještě stále v naší společnosti v majoritě převládají mnohé předsudky a stereotypy.
Jakou roli v tom může hrát umění?
Málokdo má dnes snahu zmírňovat to napětí, směřovat, vést, vysvětlovat. Když však přijde na hudbu, je to pro majoritu cosi přijatelné, výjimečné, dokonce mimořádně žádané. Obrovský rozdíl kultur mě a mých kluků spojil v jeden celek, který si vzájemně důvěřuje, kde platí předem nastavená pravidla. Pokud to zvládli kluci z kapely Lomnické Čháve, je to ověřeno v praxi.
Projekt děláte také proto, že se původní autentická romská hudba vytrácí z povědomí všech, bez ohledu na etnicitu. Opravdu se to děje?
V dnešní době se mnoho romských kapel snaží tvořit vlastní písně, vlastní texty a vlastní hudbu. Ne vždy se to pojí s pochopením, písně mají velmi jednoduchá slova i melodii či harmonii. A přitom romská hudba a její historie je nevyčerpaná studna písní, nápadů a inspirací. Kapela Lomnické Čháve staví právě na starší romské písně, které upravuje do svého rompopového stylu.
Podle mě je společnost povinna podporovat volnočasové aktivity, a to zejména v marginalizovaných komunitách, kde čelíme generační chudobě.
