Ukrajině hrozí rozpad na několik částí, varují političtí a vojenští experti. Pokud se tak opravdu stane, nebude to poprvé. Už před více než sto lety se rozpadl vůbec první samostatný stát v ukrajinských dějinách.
Oslavy ukrajinského státního svátku Dne nezávislosti v Kyjevě v srpnu 2020. Matky pod národními barvami nesly portréty svých synů, kteří slouží v armádě nebo padli v boji proti proruským separatistům v Donbasu, kde ozbrojený konflikt vypukl již v roce 2014.
Různé předpovědi o možném rozpadu Ukrajiny se objevily již před sedmi lety. V únoru 2015 musela ukrajinská armáda po několikaměsíčních bojích s doneckými a luhanskými separatisty o Debalcevo v Donbasu (tzv. debalcevský kotel) z této oblasti ustoupit.
Již dříve Ruská federace anektovala ukrajinský poloostrov Krym. Začalo se spekulovat, že Rusko se pokusí postupně rozebrat si Ukrajinu po kouscích.
Na Západě se našli experti, kteří dokonce zastávali názor, že bez Donbasu, Krymu a případně ještě jedné provincie by se zbytek Ukrajiny mohl rozvíjet demokratičtěji, klidněji a prosperovat. Patřil mezi ně například Alexander John Motyl, profesor politologie na Rutgersově univerzitě v USA. „Donbas je ekonomická černá díra, jen odčerpává zdroje Ukrajiny a zatěžuje její rozpočet. Spolu s Krymem tam většinu mají proruské politické strany a obyvatelstvo je za důslednou integraci s Ruskem,“ řekl ještě před anexií Krymu a vznikem dvou samozvaných republik v Doněcké a Luhanské oblasti.
Ruský politik Vladimir Žirinovskij tehdy tvrdil, že rozdíly mezi východem a západem Ukrajiny mohou přerůst do občanské války, proto bude lepší, když se rozdělí: „Jsou to přece dva rozdílné národy. Na jedné straně Rusové a ruskojazyční Ukrajinci, na druhé straně ,západníci‘, kteří kdysi žili v Rakousko-Uhersku.“
Ředitel Ústavu politických studií v Moskvě politolog Sergej Markov přišel před dvěma lety s nápadem, že na území Ukrajiny by se mohly vytvořit až tři státy: první Novorusko na jihovýchodě, druhý západní Ukrajina s centrem ve Lvově, třetí ve středu a na severu Ukrajiny (Kyjev , Poltava, Černihiv a jiné – území, nazývané kdysi Maloruskem). Markov vycházel iz rozdílného hlasování v těchto regionech v parlamentních volbách.
Opoziční ukrajinský politik Jevgenij Murajev, který před třemi lety neúspěšně kandidoval v prezidentských volbách, nevyloučil loni dokonce rozpad Ukrajiny na čtyři části, čímž by se zopakoval příběh bývalé Jugoslávie. Podle Murajeva by se na tomto dělení podílelo nejen Rusko, ale také Polsko, Maďarsko a Rumunsko. „Jde o státy, které sledují na Ukrajině vlastní zájmy. Vždyť jinak by etnickým Polákům, Maďarům a Rumunům žijícím v přilehlých sousedních oblastech neudělovali občanství, nevydávali pasy a tak štědře nerozdávali peníze,“ tvrdil.
Při podobných prognózách se jejich autoři obvykle odvolávají na historické peripetie Ukrajiny, zejména na okolnosti, za jakých vznikl první nezávislý ukrajinský stát a za jakých se o tři roky později rozpadl.
Ruská demokracie končí tam, kde začíná ukrajinská otázka.
Volodymyr Vynnyčenko, historik a spisovatel ze 20. století
Kde končí ruská demokracie
Dvakrát během jednoho století vznikal samostatný ukrajinský stát. Pokaždé to bylo po zániku impéria: nejprve ruského, potom sovětského.
Ukrajinská lidová republika (ULR) se začala formovat o rok dříve než Československá republika. Již v únoru 1917 smetla první ruská revoluce z trůnu cara Mikuláše II. a skoncovala s monarchií v zemi. Moci se ujala prozatímní vláda v čele s knížetem Georgem Lvovem, v níž však dominoval demokrat Alexandr Kerenskij. Největším problémem vlády bylo, že vlastně nevládla. Vybíjela se v nekonečných nitrokoaličních sporech, zda se Rusko má či nemá nadále účastnit první světové války na straně mocností Dohody (Británie a Francie) proti císařskému Německu a Rakousko-Uhersku (tzv. centrální mocnosti). Bolševici toho naplno využívali v revoluční agitaci proti válce a za vládu Sovětů.
V situaci faktického bezvládí se postupně osamostatňovaly jednotlivé části bývalé ruské říše. Již v červnu 1917 vyhlásilo svrchovanost pět gubernií, kde žili převážně Ukrajinci. Šlo o Volyň, Kyjev, Podolí, Poltavu a Černigov. Reprezentovala je Centrální rada Ukrajiny (první ukrajinský parlament) a Generální sekretariát (první ukrajinská vláda). Faktickým premiérem se stal sedmatřicetiletý historik a spisovatel Volodymyr Vynnyčenko. „Na politické scéně se objevil revoluční junák s komunistickým manifestem Marxe a Engelse v jedné ruce as Kobzarem básníka Tarase Ševčenka ve druhé,“ napsal o něm historik Ivan Lysiak-Rudnyckyj.
