Víte, proč byste měli své děti už odmala vést k osobním setkáním a přátelstvím a být jim při tom až žárným příkladem?
„Tváří v tvář“ je sociální interakce, kterou vědci označili za „druh vitamínu, potřebného k prevenci deprese“. Komunikovat jen přes telefon, emaily, textové zprávy či sociální sítě opravdu nestačí.
Zdůvodnit to víme i sami, ale podle neurovědy se lidský mozek evolučně adaptoval právě na tento typ komunikace. Máme-li dlouhodobě jeho nedostatek, snižuje se kromě kvality i délka života!
Jedná se o zdraví a delší život
Nejlepší lék na depresi? Zvednout zadek ze židle, vypnout počítač, schovat mobil a pojď za rodinou, přáteli, prostě ven.
Ráda se zdá být klišé a člověk nepotřebuje ani titul (jak říkají naši rodiče), aby věděl, že sociální interakce tváří v tvář je pro člověka důležitá, vždyť jsme sociální bytosti.
Jenže stále častěji si „tváří v tvář“ nahrazují například naše děti textovými zprávami přes Messenger a jiné aplikace. Setkání se přes online hry nevyjímaje.
Nástup technologií změnil způsob socializace
Komunikaci přes technologie nelze zatracovat. Díky nim jsme propojenější se světem a benefity na povrch vypluli i během izolovaných měsíců pandemie koronaviru.
Nicméně důležité změny, které se poslední desetiletí udály jako komercializace internetu (1994-5), založení Facebooku (2004) a představení iPhone-u veřejnosti (2007) přirychle změnily způsob, jakým se socializujeme a zredukovali právě tak potřebný kontakt tváří v tvář.
Přitom z něj benefituje naše mentální a následně i fyzické zdraví – čím pravidelněji a častěji, tím lépe. A čím jsme starší, tím je tento kontakt pro zdraví klíčejší.
Potřebujeme komunikaci „tváří v tvář“
V roce 2012 udělali vědci v Pekingu experiment (zveřejněný v Journal of Neuroscience), kdy mladé páry posadili tváří v tvář a během dialogu monitorovali jejich mozek. Část lidského mozku je totiž přímo určena k rozpoznávání výrazů ve tváři, mimiky a našeho vyjadřování.
Jsme-li osobně s člověkem, se kterým komunikujeme, mozky zúčastněných jsou schopny se sesynchronizovat. K synchronizaci však nedošlo, pokud byli lidé během komunikace obráceni zády k sobě, tedy se neviděli.
Zajímavé bylo, že k ní nedošlo ani v případě monologu jedné z osob – tedy pokud byla komunikace jednostranná. Pokud mluvíte a druhá strana se vyjadřuje k vašim myšlenkám, cítíte se vyslechnutý, porozuměný a „uznaný“. Co to znamená? Že kvalita osobního kontaktu je nadřazená kvantitě.
Riziko deprese izolace téměř zdvojnásobuje
Novější výzkum ukazuje, že pokud se chcete vyhnout depresi, úzkostem, je pravidelné setkávání s přáteli a rodinou klíčové. Vědci zkoumali 11 tisíc dospělých lidí ve dvouletých intervalech (výzkum na Oregonské univerzitě).
Zjistili, že ti, kteří se setkávali s rodinou a přáteli osobně nejméně třikrát týdně, hlásili nejnižší úroveň symptomů deprese (6,5%). Naopak ti, kteří se takto potkávali jednou za pár měsíců či méně často, hlásili symptomy téměř dvojnásobně častěji (11,5%).
Podle některých vědců (australský výzkum) vytváří komunikace přes digitální technologie populaci lidí, kteří se cítí opuštěnější a osamocení. Faktem totiž zůstává, že když jednou přesedláte na „náhradní“ setkávání online, kontakt se postupem času vytrácí.
Nastává stav podobný sociální izolaci a prožívá ho stále více lidí v současné uspěchané době – a stále mladších. Přitom méně kontaktu tváří v tvář má negativní dopad na naše zdraví. Vědci upozorňují – na depresi nemají vliv telefonní ani emailový kontakt, ale vždy je lepší mít takový než vůbec žádný (tedy babičce raději zavolejte, než byste ji měli zcela ignorovat).
Komunikace nižší kvality?
Virtuální komunikace je pro mladé lidi podstatná, určitě z ní benefitují, protože pro ně znamená sociální inkluzi. Kvantita však neznamená kvalitu.
Jiný výzkum ukázal, že například v online komunikaci máme tendenci reagovat na negativní komentáře mnohem negativněji, než bychom reagovali v kontaktu tváří v tvář. Ale jen tento druh komunikace nestačí (dokonce je označován jako „komunikace nižší kvality“).
Sociální interakce je přitom kritická pro zdraví a dlouhověkost! Desítky studií ukázaly, že lidé s uspokojujícími vztahy s rodinou, přáteli a ve spojení s komunitou jsou šťastnější, mají méně zdravotních problémů a žijí déle.
V Kalifornii zkoumali vědci 7 tisíc mužů a žen. Ti, kteří žili ve větší sociální izolaci, měli třikrát větší pravděpodobnost, že během následujícího 9letého období
